Mistři mezi námi

Už jen slovo mistr zní velmi vznešeně a nemusí se jednat o mistra světa v nějaké sportovní aktivitě, ale třeba i mistra odborného výcviku, či člověka, který je velkým talentem například v oblasti umění, lékařství atp. Jsou mezi námi a potkáme je snad ve všech oblastech našeho života. Když se s nimi setkáme, slyšíme slova: "ten člověk má talent; ten člověk je opravdovým profesionálem, odborníkem, specialistou, leadrem; radost na něj pohledět; vidíš, jak mu září oči; jde mu to od ruky"... Mistrem se člověk nestává jen tak. Jsou to ti nejzkušenější a nejschopnější z nás a asi si dovedete představit, jak by asi vypadala naše společnost, kdyby se jen tito lidé nacházeli na těch správných pozicích, kde by měli možnost pro dobro společnosti realizovat svůj potenciál. To by byl ideální svět, ve kterém by se možná i lusknutím prstu vyřešilo dnes neřešitelné... Jenže svět kolem nás zdaleka není ideální. 

Nedávno jsem se podíval na skvělý film Brubaker s R. Redfordem, který nastoupil na pozici ředitele jedné z věznic v US. Film doporučuji. Pochopíte, že i když je člověk velmi schopný a chce udělat svět o trochu lepším místem k životu, tak to není zcela snadné... Proč tito "mistři" tj. velmi schopní, slušní a dobří lidé nemají moc šancí změnit nezměnitelné?  Proč na různých pozicích sedí třeba lidé, kteří mají jiné kvality a skuteční "mistři" jsou pod nimi, možná i odcházejí do předčasného důchodu? Tohle dávám k zamyšlení a možná jsem trochu odbočil od toho, co jsem chtěl tímto článkem říci. Tak tedy zpět. 

V short videu vidíme Stevena Seagala a jeho mistrnou práci s energií. Vyzrálost v neplýtvání energetickým potenciálem je fascinující. Velký respekt k mistrovi a věřím, že se zde nachází i ponaučení pro nás v tom smyslu, zda to v životě máme podobně jako tento mistr, nebo naopak investujeme svou energii tam, kde to nemá velký význam... Zde musím poznamenat, že když do něčeho dlouhodobě investujeme příliš a ono se nic nevrací, tak padáme do nerovnovážného stavu a energetická disbalance je předpokladem syndromu vyhoření. Prostý to fakt. No a abych to nějak uzavřel, tak Steven Seagal to má na žíněnce mnohem jednodušší, než Robert Redford v roli ředitele věznice. Proč?! Protože na žíněnce je to stále v duchu FAIR PLAY. R. Redford chtěl změnit nezměnitelné a vstoupil do toho s celým svým idealistickým "Já", ve kterém byl ohromný energetický potenciál, jenže se to bohužel nepotkalo s podporou těch, kteří to vidí jinak... No a protože člověk věří, že jedná správně, tak také nemůže zradit sám sebe, aby se přizpůsobil něčemu, co je mu proti srsti. To by byla cesta právě k tomu k vyhoření a začalo by to třeba i ztrátou jiskry v očích. V tom na čem opravdu záleží, není prostor pro kompromis. Možná i proto je závěr filmu Brubaker takový jaký je...

Říká se, že hlavou zeď neprorazíš a někdy i síla vůle a schopnosti mistra nestačí, když nenastal ten správný čas. No a na žíněnce?! Tam je to jiné ;-)