Strach

Na úvod si dovolím citovat slova paní Jaroslavy Králové: "Říká se, že existuje tajné místo - poušť strachu. Každé její zrnko je vlastně malý strach. Vítr zrnka neustále roznáší po celé zemi a ty se usazují v lidských srdcích. Každý z nás nosí v srdcích zrnka různých strachů. S některými strachy dokážeme bojovat. Pro boj s jinými potřebujeme pomoc. A když ji nedostaneme, protože o ni nepožádáme, mohou nás naše strachy ovládnout. Čím více získávají strachy nad člověkem moc, tím větší místo v srdci zabírají. A může se stát, že se srdce promění v soukromou poušť strachů".

Jako každá emoce, tak i strach má v našem prožívání své místo. Chrání nás například před návštěvou nebezpečných míst nebo i před tím, co je neznámé a může nás to nemile překvapit. Strach dokáže člověku zachránit to nejcennější, ale problém nastává, když nás chrání před situacemi, které bychom měli zvládat běžným způsobem (strach vyjít z domu), vzdaluje nás od ostatních (strach z kontaktu s druhými lidmi) nebo nás zatěžuje přes únosnou mez. 

Má smysl porozumět svému prožívání a neúnosnou emoci strachu ovládnout dříve, než ovládne nás. Mít svůj strach v běžném životě pod kontrolou a možná i přijmout fakt, že nás i přesto může překvapit situace, která nás tzv. ochromí, tváří v tvář prostě ustrneme strachem. Ano, i to se může stát a děje se to i zkušeným profesionálům... Slova druhých, kteří vám říkají: "já bych se v té situaci zachoval jinak", prostě propusťte, nemají žádný význam... Strach je silná emoce, která má na člověka opravdu silný psychologický účinek a možná je vhodné zmínit i to, že v člověku lze navodit i zcela nepřiměřený strach, který nemá žádný racionální důvod, tak je možné pravý strach i zcela potlačit, navodit v člověku apatii či lhostejnost a ten pak nevnímá nebezpečí jako nebezpečí, což může být z logiky věci velmi ohrožující. Například prof. psychologie paní Iva Stuchlíková říká, něco v tom smyslu, že pokud nám nebude náš strach radit, kde číhá nebezpečí, tak budeme mnohem zranitelnější. Dále také, že by nám strach neměl diktovat ochranu sebe sama jako jedinou možnost. Slova paní Stuchlíkové jsou myslím k zamyšlení.

Co napsat závěrem? Každý z nás může jednat ve svém nejlepším zájmu, ale předpokladem je správné určení objektivního stavu. To může být ve chvíli ovládnutí strachem nadlidský úkol. Pamatujme, že některé naše strachy mohou být opravdu čistě imaginární, nemusí mít racionální základ, no a na nás samotných je, abychom sami v sobě našli odvahu otevřít dveře a podívali se, co je za nimi... možná tam najdeme právě to, co nám schází, trochu více jasné mysli a věřím, že i srdce. 

KB