Vidíte Svět kolem nás černě, nebo růžově?!
11.04.2025
Nedá mi, abych nenapsal pár řádků k současné realitě, která nás obklopuje.
A začnu zajímavou otázkou. Proč někdo vnímá potencionální hrozby a jiný nikoliv, proč někdo zodpovědně posuzuje míru jednotlivých hrozeb a pracuje s nimi a jinému je to úplně jedno a vypouští to?! Je to snad tím, jak si my sami interpretujeme svět kolem nás, tzn., když ho vidíme v růžových barvách, tak potenciální hrozby snad ani nevnímáme? No a na druhé straně, když svět kolem nás vidíme černě, tak vidíme hrozbu snad už ve všem?! Já se domnívám, že to tak nějak bude... Tvoříme si vlastní růžovou realitu, do které nepatří to nebo ono, jenže nás pak překvapí kupříkladu, že se v našem životním prostoru objeví například "štěnice" a to rovnou v dětském pokoji. Jenže štěnice není to něco, co bychom chtěli mít doma v našem růžovém vidění světa, no a máme tedy na výběr: 1) přiznat si problém a řešit ho, nebo 2) nechat to být, opět si nasadit růžové brýle a vystavit děti riziku se slovy, vždyť to není tak zlé... a pak raději ani nevidět, že se děti baví rozmačkáváním štěnic na stěně vedle postele. Říkáte si, že tohle je extrémní příklad. Možná ano, ale i tohle se děje. I v růžovém světě se může objevit problem, který je potřeba řešit a popřením ho zcela jistě nevyřešíme.
Tvoříme si tedy realitu a malujeme si svět na růžovo, nebo naopak na černo. Pak není divu, že se tady všude kolem nás tvoří ZVĚSTI, které mohou být na jedné straně pesimistické, které jsou založeny na obavách z toho, co zase přijde, ve všem vidíme problém, no a na druhé straně tady máme ty optimistické, které zesn. prof. psychologie Mikšík popisuje jako ŠEPTANDU RŮŽOVÝCH SNŮ (1) vznikající na principu, že ve stavu úzkosti, obav z budoucnosti, silného psychického napětí se člověk rád chytá i stébla, je ochoten uvěřit i naději na zlepšení, příznivým zprávám, optimistickým vyhlídkám, no a sdílí to RŮŽOVÉ s druhými a pokud se setkává s pozit. odezvami radostného vyladění, tak se v tomto stavu upevňuje.
‼️POZOR☝🏻 Prof. Mikšík upozorňuje, že v případě "vystřízlivění", tzn., že když lidé zjistí, že se mýlili a skutečný stav je daleko horší, než předpokládali, tak mohou upadnout do hlubokých depresivních stavů, pocitů beznaděje, masové apatie atd☝🏻☝🏻☝🏻‼️
A co vy?! Vidíte svět růžově, nebo černě?! Pokud růžově, tak je vhodné mít na paměti předchozí upozornění, no a pokud černě, tak možná už ani nemáte sílu cokoliv řešit, vaše akceschopnost je neustálou zvýšenou pozorností možná již narušena a o dalších důsledcích neustálého podrývání Vaší psychické odolnosti snad ani nemluvě🤷🏻♂️
Co s tim?! Nelehká to otázka...Ti, kteří vidí černě možná vnímají hrozby a dokáží s nimi pracovat, ale psychika není nevyčerpatelná, je třeba o ni pečovat, no a ti, kteří jedou jen a pouze v růžové, tady je psychika možná ještě ok, snad, ale když se nevnímají, případně popírají hrozby kolem, jak daleko se může při vší té nezodpovědnosti dojít?!
Řešení?! Možná trochu idealistické, ale napadá jen vzájemný DIALOG. Když si všichni připustíme, že existují PROBLÉMY/HROZBY, které nás přesahují, tak možná nalezneme společné řešení... Pokud budeme strkat i nadále hlavu do písku a raději budeme dále popírat, tak to nebo ono nikdy nevyřešíme..., což nám může dříve či později zlomit vaz.
Jinak já osobně se domnívám, že vhodnou životní strategií je REALISTICKÝ OPTIMISMUS. Nepopírám fakta, pracuji s nimi a jsem přesvědčen, že to nebo ono nějak zvládnu, překonám. Za mě perfektní strategie😉 Je to zcela jistě lepší, než najet postoj, že vše je v absolutním pořádku, no a na druhé straně, že vše špatně a všude na nás číhají hrozby, kterým je třeba neustále věnovat pozornost...Tohle fakt vyčerpává, obzvláště, když nedochází k jejich řešení, možná také proto, neboť je společnost rozdělena jako nikdy dříve a mnoho z nás věnuje svou pozornost tam, kde to není až tak podstatné.
Mějte hezký den a děkuji, že jste mou úvahu dočetli až zde. Snad na úplný závěr ještě doplním, že Svět kolem nás není jen růžový, bílý, nebo černý, je ROZMANITÝ, no a napadá Vás, proč bychom se měli omezovat v jeho vnímání? Když vidíme jen "růžově", neutíkáme před naším stínem?! Ale o tom třeba někdy v dalším článku.
(1) Hromadné psychické jevy, autor O. Mikšík, 2005, s. 112
KB
